Rok v JůEsEj

Pááááááni to to letí. Já už jsem tu ROK! Děti dávno spí, já sedím v kuchyni u stolu, notebook před sebou a přemýšlím nad tím, jaký ten rok v Americe vlastně byl/je/a jaký ještě bude. 

Moc dobře si pamatuji můj poslední týden před odjezdem. To byl kolotoč, že si člověk některé věci ani nestíhá uvědomovat. Nejvíc myšlenek a otázek mě napadlo, až když jsem sama seděla v odletové hale a čekala na svůj let do neznáma. Nezapomenou na mě kamarádi, kolegové či rodina? Jaké to vlastně bude tak daleko ode všech a od všeho co mám tak ráda? Uvidím se s někým během toho roku v NY?

... nejen tyto, ale spousty dalších otázek se mi v tu chvíli honily hlavou. Ano, je to velká změna, ale stojí za to!

Prvních pár dní po příjezdu je taky takový kolotoč. Během školení bojuji s časovým posunem, pak se zabydluji u rodiny, zvykám si na nový režim, ale pořád něco není jako dřív, něco mi chybí... 

Facebook a Instagram mi adaptaci na nové prostředí neusnadňují. Kamarádi plní sociální sítě fotkami z různých párty, akcí, plesů, koncertů, oslav, svateb, ale já tyto zážitky s nimi už nesdílím. Naštěstí jsem se s tímto faktem vypořádala celkem rychle. Ne nadarmo se říká Think positive! Pár dní po mém příjezdu se konal au pair meeting a seznámení s mými nej! Sonja, Bianca, Taryn, Kim, Kirsty a Julia budou navždy patřit do mého života. Neříkám, že to bylo vždy růžové, ale jsme stále kamarádky co podnikají a budou podnikat věci společně. 

Během toho roku jsem se naučila rozpoznat, kdo je kamarád a kdo známý. Jednoduše řečeno - kamarádi jsou ti, kdo ti vše přejí a prožívají to s tebou na dálku, můžeš se na něj obrátit s čímkoli a kdykoli, což se o známých říci nedá. Známí, když tě potkají, tak si z tebe jen utahují - no jo Američanka...

Best friends forever

Rok mi bohužel také ukázal, komu na mě z mé rodiny záleží a komu jsem bohužel ukradená. No jo, i to se občas stává... Na druhou stranu jsem získala báječnou druhou rodinu, s kterou jsem si vytvořila velmi přátelský vztah. Těch spoustu zážitků, radostí a dovolených z mého života už vymazat nepůjdou. A navíc mi dnes nikdo neřekne jinak než "INKA" (Avery zkratka pro Dominika).

Best aunt forever

Nejsem homesick, ale chybí mi občas ta domácí pohoda, kdy si jen užíváš chvilku se svými nejbližšími a jsi happy. Bohužel tohle je ta daň za můj "american dream life". 

Když se ohlédnu zpět, dnes je ze mě jiná slečna, než ta co přiletěla 6.10.2014. Ta stará chodila každý den do Starbucks pro 4 dolarový kafe a ta nová chodí do Deli pro lepší kafe za 1,25 dolaru nebo si ho vaří doma. Ta stará v pátek dostala výplatu a v neděli měla na účtě O dolarů, kdežto ta nová umí šetřit. Ano - Amerika mě naučila šetřit, ale i utrácet s rozumem. Uvědomila jsem si, že život není jen o krásné kabelce či drahém kabátu, ale je o zážitcích!!! Stále se zajímám o módu, ale než si něco koupím 100x se sebe zeptám, zda to opravdu potřebuji. Většinou nepotřebuji. Během života v Americe jsem přehodnotila své priority a začala vnímat život z trochu jiného úhlu pohledu.

Střídání pocitů a nálad je tu jak  na běžícím páse. Skvělé dny střídaly ty špatné  a vlastně takhle pořád dokola. Naštěstí dobrých dnů u mě zatím převládá. Před city se bohužel neschováš, ale díky nim jsem si ujasnila spoustu věcí. Když tě má někdo rád a záleží mu na tobě, tak vztah na dálku je maličkost!

Stále tápeš a nevíš co chceš dělat?! Vyraz do světa.Tady teprve zjistíš věci, o kterých jsi doposud nevěděl/a.Teprve tady zjistíš co tě baví a co od života chceš. No a jestli se vrátíš zpátky domů, tak s prázdnou nepřijdeš - teď nemám na mysli finance. ;-) Budeš obohacen/a o spoustu zážitků, vzpomínek, kamarádů a o plynulou řeč v cizím jazyce. No není to super? :-) Když tohle jednou zažiješ, už nikdy nebudeš chtít přestat. Budeš plánovat a plnit si ty věci, které pro tebe byly dříve nesplnitelné. Život pro tebe bude najednou dávat smysl a věci budeš vidět s nadhledem. Vše, co jsi doposud posbíral/a, ti dodá sílu na tvou další životní cestu. 

Rok je jako nic. Uteklo to strašně rychle. Všichni to říkali a já tomu nevěřila. Dnes přiznávám: "Ano, měli pravdu - uteklo to!" Před sebou mám dalších 6 měsíců a už teď vím, že utečou ještě rychleji.

Nevím, jaký bude můj další krok. V hlavě se mi honí pár nápadů - uvidíme, necháme se všichni překvapit. Ať to na konec dopadne jakkoli, já mohu hrdě říci: "Žila jsem si svůj american dream." 

Neboj se i ty vybočit ze starých kolejí! :-)