Povím Ti příběh. Možná znáš podobný a zažíváš ho každou chvíli, nebo jsi se s něčím podobným nikdy nesetkal/a. V tom případě jsi šťastlivec. Příběh, který ti povyprávím, se stal včera. To co se stalo, mě přijmělo k zamyšlení se nad sebou. Třeba se v něm poznáš a budeš chtít změnit tvé chování, stejně jako já chci.
Včera jsem byla s kamarádkami na večeři v Taco Baru. Sotva co servírka odešla s našimi objednávkami, pípl mi telefon. Podle zvuku jsem věděla přesně, že se jedná o zprávu na FB. Holky si o něčem povídaly a já je poslouchala ... vlastně asi moc ne. Automaticky jsem sáhla do kabelky pro telefon, začala číst a odpovídat na zprávu. Když v tom někoho slyším. Opravdu slyším?! Ano. Mluví na mě nebo na někoho jiného? Samozřejmě, že na mě. Je to Taryn!
Já: (pozn. telefon stále v ruce) "Ano??? Co jsi říkala???
Taryn: "Odlož ten telefon a povídej si s námi."
Já: nevím co říci ... je mi trochu trapně, zmůžu se jen na trapné: "OK".
Dala jsem jim najevo, že mě nezajímají. Okamžitě odkládám telefon a zapojuji se zpět do konverzace.
Dost kontraproduktivní - jsem na večeři s kamarádkou a novou au pair. Chci vědět jak se obě mají, co je nového atd. a přesto si radši povídám s někým jiným?! Dost smutné :-(
Vím, že to dělám... Děláš to i ty... Dělá to i on... Dělá to i on... Dělají to i oni... Zkrátka děláme to (skoro) my všichni!
U nás au pair se to stává možná častěji, než u jiných lidí. Žijeme tisíce kilometrů od domova a prostě chceme být v kontaktu se svými blízkými. Když máme večer naši blízcí akorát vstávají, a tak nastává čas na nové konverzace. Bohužel to dává impuls k zániku těch opravdových konverzací.
Ze srazů s kamarády, kolegy, rodiči či známými se vytrácí pravý smysl. Přestáváme si povídat a radši "utíkáme" do světa virtuální konverzace.
Jak se asi cítí lidé, kteří sedí s námi u jednoho stolu? Vžij se na chvíli do jejich role. Co bys řekl/a tomu, kdyby se postavili vedle stolu a začali dělat dřepy či jiné cviky? Asi by se ti to nelíbilo a něco bys mu řekl/a. Stále si myslíš, že hraní s mobilem je v pohodě? Ne, není ... je to úplně stejné. Také nevnímáme okolí, všechny ignorujeme a soustředíme se jen na svůj smartphone.
Proč se tomu tak děje? Bojíme se snad pravé konverzace? Máme radši virtuální život? NE!!! Jsme ZÁVISLÍ!
Co to znamená? Závislost je stav, kdy někdo je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci.
zdroj: wikipedia
Buďme sami sobě upřímní. Kdo v dnešní době si dokáže představit den bez telefonu? (Skoro) nikdo! Já tedy moc ne. První věc, kterou ráno po probuzení udělám, je, že si zkontroluji novinky na svém telefonu. Máš to taky tak? Ano?! Tak pak jsi stejně závislý, jako já. :-(
Možná to nevíš, ale z hlediska nauky o správném chování, používání telefonu při konverzaci s jinými lidmi, je stejně nevhodné jako například kousání nehtů. Závislost na telefonu se dá přirovnat k jakékoli jiné závislosti (drogové, alkoholové, atp.). No není to strašné? JE!!!
Vzpamatuj se, dokud je čas. Zamysli se a zkus něco změnit. Můžeš začít třeba jako já. Ode dneška hraji s Taryn hru, že když někam půjdeme na jídlo, tak nesmíme používat telefon. Kdo ho použije, platí celou útratu. Kdo bude první plátce? Uvidíme, doufám, že ne já. No nechme se překvapit. :-)
Dej mi vědět, kdy začneš ty.
Žádné komentáře:
Okomentovat